Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

ostatní rody

Zmije rodu Pseudocerastes

Vzácný a velmi osobitý druh s českým ekvivalentem "zmije perská" je blízce příbuzný známým cerasteskám. Biotopem bývají však spíše skalnatá stanoviště než otevřené písky.  Specifikem tohoto druhu je kladení vajec se zárodky v pokročilém stadiu vývoje. Inkubace je velmi krátká!!! Druh je dělen do dvou poddruhů, někdy řešených jako druhy samostatné. 

I přes vzácná uštknutí uvádí Valenta (2008), že jed má pravděpodobně koagulační aktivitu u subsp. P. p. fieldi s neurotoxickou složkou. Při odběru jedu od našich hadů mi bylo až překvapující jaké množství na jeden stah had vyloučí. Podobné zkušenosti jsem se nedávno doslechl také od jiných kolegů.   

V mém chovu máme již pouze dospělou samici Pseudocerastes persicus fieldi ze Sýrie z Lava desert. Nabídku dospělého nebo subadultního samce předem vítáme!

Pseudocerastes persicus fieldi z Egypta ze Sinajského poloostrova.

Pseudocerastes persicus fieldi ze Sýrie z Lava desert.

U dospělých pseudocerastesů jsem zatím (nemám je však dlouze) nepozoroval odmítnutí potravy. Snažím se krmit proto spíš méně a drobnějšími sousty (zároveň drobná prevence před problémy s trávením). 

Na chování je během dne naprosto zřetelná nekonečná obliba ve slunění.

 

 

 

Pouštní zmije rodu Cerastes

Vysoce specializovaná skupina zmijí s řadou adaptačních modifikací na vysoce extrémní podmínky pouštního prostředí. Výskytem jsou soutředěny druhy C. cerastes a C. vipera na saharskou oblast Afriky, první jmenovaná a C. gasperettii vstupuje také na Arabský poloostrov až do Iránu.  Biotop tvoří především písčité aridní oblasti.

V chovech se jedná o značně oblíbené hady s čímž se pojí také časté případy uštknutí. Valenta (2008) popisuje ve shrnutí účinky jedu těchto zmijí jako lokální destrukci a hemokoagulační poruchy (typ DIC - diseminovaná intravaskulární koagulace). S touto zmijí a s jejím chovem stručně seznamuje J. Zelinka (2007).

V chovu tyto zmije už nemáme. Z poznatků co sme za dobu chovu získali lze zmínit především bezkonkurenční vznětlivost hadů, končící velmi častými, vzájemnými kousanci ve společném chovu. Někteří kolegové však tyto poznatky nemají. Záleží tedy evidentně na povaze jednotlivých hadů. 

 

 

 

Orientální řetízkové (Russelliho) zmije - rod Daboia

V naší literatuře paradoxně chybí publikace podmínek chovu těchto toxinologicky velmi významných zmijí! V rámci monotypického rodu jsou nyní rozlišovány dvě subspecie D. russelli a to krom nominátního také D. r. siamensis z jihovýchodní části areálu. Významným morfologickým rozdlílem jsou mohem menší rozměry (max. 120 cm). Obsah jedu D. r. siamensis je významně  obohaen o neurotoxiny. U tohoto barevně velmi variabilního poddruhu je rozlišována navíc indonésijská forma limitis dorůstající max. 100 cm.

 

D. r. siamensis, limitis form - importovaný pár z ostrova Rinca, jižně od Jávy. V chovu již tyto hady nemáme.

 

Samice (Andělka) byla velmi agresivní a při manipulaci se často stavila do spirály, z níž prováděla výpady doprovázené poskočením. Výstražné syčení s nafukováním bylovelmi hlasité, při pohybu kolem terária tak reagovala však pouze při leknutí.

 

Samec byl krásně kontrastně zbarvený, na manipulaci velmi klidný had.

TOPlist